Jeseníky - oficiální stránky informačního centra Jesenicka

Historie

Chata Švýcárna

Na nejfrekventovanější části hlavní hřebenové trasy Jeseníků, mezi Červenohorským sedlem a nejvyšší horou Moravy - Pradědem, leží na svahu Malého Děda v nadmořské výšce 1 304 m jeden z nejstarších horských objektů v této oblasti, chata Švýcárna. Postavena byla již v r. 1887, avšak její historie sahá do mnohem hlubší minulosti. Švýcárna je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu, když původně hospodářské stavení, sloužící k ustájení pasoucího se dobytka, se postupem doby v souvislosti s úpadkem rentability pastvy ve vyšších horských polohách a současně s rozvíjejícím se turistickým ruchem přeorientovává stále více na poskytování služeb stále častějších návštěvníků hor. Nejstarší horské chaty v Jeseníkách mají právě tuto „pasteveckou" minulost.
Holé vrcholy Jeseníků byly využívány k pastvě ovcí a skotu zřejmě už v 18. století. Také okolí Švýcárny k tomu svádělo svým snadným přístupem z oblasti Česnekového dolu a bohatým zdrojem vody pod hřebenem. Na mapě losinského panství z r. 1736 je v místech pod Malým Dědem vyznačen tzv. Knoblochhaus (Česnekový dům), který sloužil jako obydlí pro pastýře a sklad mléčných výrobků. V r. 1802 velkolosinské panství zakupují od Žerotínů Lichtenštejnové, kteří chtějí zvýšit zdejší výnosy z pastevectví přenesením zkušeností z alpských luk. Budují proto nové salaše, na které usazují švýcarské salašníky. Jedna z prvních takových salaší byla vybudována již počátkem 19. stol. v oblasti Kralického Sněžníku. Salašníkem zde byl Švýcar Michael Aegerter, který se zřejmě osvědčil, protože když byla na místě tehdy již opuštěného Česnekového domu vybudována v r. 1829 další salaš, bylo její vedení svěřeno jeho synu Johannu Aegerterovi. Podle místa jeho původu dostala nakonec salaš i své jméno - Švýcárna. Sestávala z kamenné stáje pro více než sto kusů dobytka a několika dalších dřevěných budov. Velmi brzy ji začali vyhledávat i první turisté, kteří se zde mohli skrýt před nepohodou, odpočinout si, koupit jednoduchou stravu, případně i nouzově přenocovat. Již ve 40. letech zde dokonce zavedli návštěvní knihu, takže návštěvy turistů zde zřejmě nebyly řídké či ojedinělé.
Počátky turistiky v Jeseníkách spadají do začátku 19. století. Přes zdejší horské hřebeny vedly od nepaměti kupecké cesty, spojující Moravu se Slezskem, a do původně neproniknutelných lesů, plných divé zvěře, začali postupně pronikat lidé, často i proto, že bylo nutné získat další půdu pro osídlení. Již v 18. stol. se stala oblíbeným poutním místem Vřesová studánka, na kterou se vystupovalo z Koutů nad Desnou. K poutníkům časem přibyli i turisté; z počátku to byli převážně profesoři se studenty vysokých škol a gymnázií na přírodovědných výletech. K rozvoji turistiky v Jeseníkách přispěly i lázně Karlova Studánka, odkud lázeňští hosté vystupovali relativně snadnou cestou až na praděd. Výstupy na nejvyšší horu Moravy se staly částečně módní, částečně i prestižní záležitostí, čehož právě J. Aegerter obratně využíval, když cesta ze známého střediska Koutů na Praděd vedla právě kolem Švýcárny. Ta se tak stala pro turisty vítaným místem odpočinku a občerstvení. K tomu přispěla i skutečnost, že se pastevectví přestávalo vyplácet a bylo zde po r. 1860 v podstatě zastaveno. Objekty Švýcárny pak sloužily jako útulek panských myslivců a stále více jako turistický ubytovací hostinec. Celý objekt však nakonec vyhořel, a tak na stejném místě dal kníže Lichtenštejn v r. 1887 postavit novou chatu, určenou již výhradně jen turistickým účelům. Byla to srubová chata se čtyřmi pokoji a 14 lůžky pro hosty, kuchyní a bytem pro správce. Vchod chaty tehdy ústil na straně přivrácené ke svahu. Otevřená zastřešená veranda byla u chaty umístěna tak, aby hosté měli výhled přímo na Praděd. Seník, stojící vlevo od chaty, byl zřejmě jediným pozůstatkem z původního souboru zdejších staveb.
Slavnostního otevření nové Švýcárny 17. srpna 1887 se zúčastnilo mnoho významných osobností, tj. především zástupců zdejších panství, ale také zástupci Moravskoslezského sudetského horského spolku, což byla oficiální německá turistická organizace v Jeseníkách, starající se o rozvoj turistiky v této oblasti ať již budováním a úpravou turistických cest, či výstavbou celé řady horských objektů, od rozhleden až po horské chaty. Švýcárna se od té doby stala vyhledávaným turistickým místem. Ke zvýšení její návštěvnosti vydatně přispěla v r. 1892 nově vybudovaná turistická cesta z Koutů údolím Desné a Divokým dolem k úbočí Pradědu.
Ještě před 1. svět. Válkou byla chata značně rozšířena v místě vyhlídkové verandy, která byla zrušena. V pěti pokojích bylo již 25 lůžek a jako noclehárna sloužil i seník, kde se mohlo vyspat až 60 lidí. S rozvojem lyžování byl provoz chaty rozšířen i na zimní měsíce. Ve 20. letech byly zdejší pláně znovu využívány pro pastvu skotu, když středisko pastevectví bylo soustředěno na místě dnešní Kurzovní chaty. Vzhled chaty se v období mezi světovými válkami již ale neměnil, jen v jejím blízkém okolí přibývaly různé dřevěné kůlny.
Po 2. světové válce byla chata na krátkou dobu uzavřena, ale brzy byla opět zpřístupněna veřejnosti, když z majetku Státních lesů, kdy byla pronajímána soukromým nájemcům, přešla do užívání tělovýchovných organizací. V procesu sjednocování tělovýchovy po r. 1948 převzalo Švýcárnu nejdříve družstvo Vzlet, po něm n. p. Turista Praha a po jeho likvidaci ČSTV, jehož účelovým zařízením byla až do r. 1990. Již v letech 1952 - 53 dochází k největším stavebním úpravám chaty. Její původní půdorys zůstal sice zachován, avšak vchod z horní strany byl nahrazen vstupem od Ćervenohorského sedla. Celé podkroví bylo přebudováno, rozšířeno přes celý půdní prostor a zatepleno. Původní šindelovou krytinu nahradila plechová střecha. V přízemí byla upravena velká a malá jídelna, restaurována kuchyň se spíží a zařízen nový pokoj pro chataře. Celý objekt tehdy disponoval 2 - 4lůžkovými pokoji v podkroví a dvěma společnými noclehárnami v přízemí. Pohodlí hostů bylo zvýšeno instalací ústředního topení, k osvětlení začaly sloužit dva dieselagregáty o výkonu 3,5 kW, čímž se mělo předejít nejčastější příčině zániku dřevěných horských objektů - požárů. Byla zde vybudována dokonce i chlebová pec, ta však nebyl nikdy používána. Jako kuriozitu lze uvést, že celá rozsáhlá a náročná přestavba byla zajištěna v podstatě bez mechanizace, jen za pomoci malého huculského koníka a starého pásového motocyklu s přívěsným vozíkem z trofeje německé armády. Chata v této podobě pak sloužila celých dalších 30 let.
Teprve v letech 1984 - 87 proběhla další rekonstrukce chaty, kdy zde byla vyměněna všechna okna, upraven vnitřní interiér, doplněný výstavou zvětšených fotografií zachycujících historický vývoj objektu. V té době byla chata napojena na elektrickou síť kabelem z Pradědu, byly zde zbudovány nové studně a k samotné chatě byla směrem ke Kurzovní chatě vybudována asfaltová cesta, ústící na silnici, vedoucí z Ovčárny na Praděd (stará turistická stezka na Praděd pak byla v r. 1992 z ekologických důvodů uzavřena). Původní stáje a seník v sousední kamenné chýši byly po důkladné opravě přestavěny na byt pro vedoucího chaty. Chata tak mohla v r. 1987 důstojně oslavit 100. výročí svého vzniku.
3. dubna 1991 byla chata bezplatně převedena do majetku TJ Rudné doly Jeseník a jako správce zde nastoupil Leonard Król. V této době chatu začal ve větší míře využívat sportovci; od 20. října do Vánoc tvořili klientelu výhradně lyžaři ze sportovních středisek, po Novém roce pak lyžařské kurzy převážně z ostravských středních škol.
18. června 1993 přešla chata do nájmu Rudolfa Gepperta z Lipové, kterého na Švýcárně zastupoval jako vedoucí pan Polický. Cílem nového nájemce je celou chatu přebudovat při zachování jejího tradičního rázu. Zatím se podařilo opravit komíny a přebudovat výčep v restauraci, kam se vrátilo i tradiční čepování piva. Dnešní Švýcárna poskytuje ubytování 45 osobám ve 2 - 3 - 4 -6 a 8lůžkových pokojích. Restaurace pojme rovněž 45 hostů, účastníkům kurzů slouží menší jídelna s televizorem, zvaná „myslivna", která se dle potřeby může změnit na společenskou místnost, provizorní učebnu nebo i v nouzovou noclehárnu. Provoz chaty je celoroční s výjimkou sanitárního období i listopadové mezisezóně. Dopravu si zajišťují návštěvníci sami, jen v zimě jsou zavazadla dopravována rolbou od chaty Ovčárny. U chaty je 200 m dlouhý lyžařský vlek. Specialitou chaty jsou v zimě perfektně upravené běžecké stopy. V letních měsících pak pobyty astmatických dětí pod vedením p. Štědroně z Jeseníku. Ty se zde společně s rodiči učí hře na zobcovou flétnu, pořádají táborové hry a vycházky do přírody jako součást léčby. Celodenní pobyt se stravou stál v r. 1993 160 - 180 Kč (v r. 2002 stále jen 200 Kč), mimo sezónu jsou ceny smluvní. Široký sortiment kuchyně je v létě rozšířen o prodej mražených výrobků a pohárů, v zimě o přesnídávkové polévky, využívané hlavně lyžaři. Nájemce dále plánuje generální opravu střechy, úpravu venkovního posezení „U jezírka" před chatou a přebudování vstupu do chaty - obojí je již značně nevyhovující a nepůsobí nijak vábně.
Hlavní náplní Švýcárny je poskytovat návštěvníkům a lyžařským kurzům veškeré služby, a to po celý rok od desáté ranní do osmé večerní. V případě nouze pak i nocleh mimo objednávku. Od chaty vede celá řada turistických cest; hlavní hřebenová trasa (červená značka) vede z Červenohorského sedla kolem Švýcárny na Praděd, k Ovčárně a dále až k chatě Alfrédce na jižním konci Hrubého Jeseníku, nebo od Barborky do Karlovy Studánky. Modrá značka pak údolím Kamenáče přes Vysoký vodopád do Bělé. Žlutá značka vede přes Videlské sedlo kolem Orlíka a Kazatelen až ke známému penzionu Rejvíz. Opačným směrem pak zelená značka klesá do Koutů nad Desnou. Švýcárna tak slouží jako spolehlivá základna pro milovníky horské turistiky a lyžování.

Prameny: Altvater č. 10, Freiwaldau 1886 a Jiří Filip: Švýcárna v Jeseníkách, Šumperk 1986

Obr. 1. Švýcárna v r. 1887, ještě s vyhlídkovou verandou na Praděd. Vchod uprostřed chaty byl posléze zrušen. Seník a stáje vlevo jsou pozůstatkem původního souboru staveb salaše Švýcara Aegertera
Obr. 2. Chata v r. 1912 s již přistavěnou částí vlevo. Zcela vpravo seník, u nějž tehdy stála dočasně zbudovaná dřevěná kůlna. Pasoucí se skot nebyl tehdy na vrcholech Jeseníků žádnou vyjimkou
Obr. 3. A ještě jeden snímek z r. 1908 s pasoucím se skotem, tentokrát spíše z nadhledu. V pozadí ještě nedostavěná kamenná rozhledna na Pradědu.
Obr. 4. Ve 60. letech minulého století byla zahájena výstavba nové dominanty Jeseníků, televizní věž a rozhledna na Pradědu. Také levá část chaty doznala stavebních úprav a vhod do chaty již natrvalo zakotvil v průčelí od Červenohorského sedla.
Obr. 5. Začátkem 90 let minulého století dostala i Švýcárna nový kabát. Přitom si však na rozdíl od svých horských sester stále zachovává původní půdorys a vzhled.
Obr. 6. Letecký snímek náhorní planiny Malého Děda s chatou Švýcárnou z r. 1995

Zdroj:
Jiří Koranda: Minulost a současnost jesenických horských chat. Vydalo v r. 1993 Vydavatelství a propagace Jiří Koranda Jeseník, upraveno 11/2002 autorem